Cesta do Skotska

Jak to celé začalo

Než jsem se skutečně rozhodl odjet do Skotska, tak se událo poměrně dost zásadních věcí, které mě na tuto cestu nasměrovaly. Do zahraničí na delší dobu a sám jsem chtěl vyrazit již před rokem, ale nakonec jsem se k tomu v té době neodhodlal, zřejmě ještě nebyl ten správný čas a nebyl jsem dostatečně připravený.

Letošní rok jsem tedy výrazně přehodnotil své priority. Až příliš jsem se do té doby zaměřoval na pracovní kariéru a neřešil svůj soukromý život, a tak jsem postupně začal pracovat na worklife balance. Po několika letech jsem začal aktivně běhat a obecně více sportovat, což vedlo jednak k úbytku váhy a celkově k mnohem lepšímu pocitu. Začal jsem se i více zaměřovat na přátele, rodinu a budování nových vztahů, které jsem neprávem opomíjel. Velký posun vidím i u mého největšího koníčku focení, kterému se věnuji již pár let a letos jsem bez jakékoliv placené propagace dostal k focení firemních portrétů, marketingových kampaní, měl jsem tu čest nafotit dvě nádherné svatby a v pražském fotomaratonu, jsem se umístil na krásném šestém místě.

Je to pro mě bezpochyby obrovská výzva, jelikož jsem v zahraničí takto sám nikdy nebyl, vždy pouze na rodinných dovolených, kde člověk většinou nemusel nic moc řešit.

Proč zrovna obytný vůz?

V koutku duše jsem vždycky záviděl těm, kteří se mohou kdykoliv vydat kamkoliv a přespat kdekoliv se jim zrovna zachce. Zájezd, cesta letecky ani stopem nepřipadaly v úvahu, jelikož člověk musí hodně dopředu plánovat a na to já v tomto ohledu moc nejsem. Chtěl jsem mít pocit absolutní svobody, možnosti trávit víkendy v přírodě a také případně kde bydlet, jelikož na konci srpna jsem se vystěhoval z bytu a aktuálně jsem tedy v podstatě bezdomovec. Volba tím pádem padla na obytnou dodávku a řešil jsem to dost na poslední chvíli. Po týdenní dovolené na začátku srpna, kdy jsem již delší dobu sledoval inzertní servery, jsem se konečně rozhoupal ke koupi dodávky Volkswagen Transporter T3.

Transporter T3 aneb můj Rákosníček

Vždycky jsem chtěl vlastnit nějakého veterána, jako třeba původní mini cooper nebo vw beetle, nicméně toto nejsou zrovna vozy pro pohodlné nezávislé cestování.

Po průzkumu možností na trhu byl transporter víceméně jasná volba a o ničem jiném jsem ani nepřemýšlel. T1 a T2 jsou jednak drahé, není jich mnoho a nejsou zrovna moc velké. Až T3 splňuje veškeré mé požadavky, jen jsem byl poměrně zoufalí z malého výběru a čas mi také do karet zrovna nehrál. Začínal druhý týden v srpnu, auto jsem neměl a chtěl jsem vyrazit na začátku září, což byl poměrně ambiciózní plán.

Nakonec jsem narazil na poměrně slušný kousek až v Ostravě a dovezl si ho 19.8. Na začátku následujícího týdne šel do servisu, kde byl 2 týdny, jelikož cestou z Ostravy do Prahy přestala svítit brzdová, potkávací a mlhová světla, volant měl velkou vůli a také se posléze zjistilo, že pravé přední brzdy stále přibrzďují. Nakonec dal technik všechno do pořádku a s mírným zpožděním jsem mohl 16.9. vyrazit na cestu. Po delším zvažování a nápadů pár lidí jsem nakonec vybral jméno Rákosníček, protože moje T3 s nejslabším dodávaným motorem je stejně jako Rákosníček pořád ospalá.

Technické okénko a vybavení

Jak již bylo zmíněno, tak Rákosníček má nejslabší motor, který se do Transporteru T3 dával. Jde o původní diesel 1.6D s pouhými 37 kw (cca 50 koní), který je nicméně již vodou chlazený a dle servisních záznamů má mít skutečně najeto 80 tis. Km. Jedná se o poslední verzi transportera, který měl motor vzadu, stejně jako třeba vw beetle nebo porsche 🙂 . Výkonu na plné zařízený a naložený 2 tunový vůz opravdu není mnoho a v kopcích se občas dost zapotí, ale o závodění to v tomto autě není a těch 90-100 km/h to většinou v pohodě jede, na dálnici často i o trochu více.

Jde o vysokou nástavbu (střecha Fiedler), kde horní patro není pro spaní, ale jsou zde úložné prostory a také volné místo, kde se člověk v pohodě postaví a nemusí se krčit. Vůz je přizpůsobený pro 2 osoby, jak pro jízdu, tak pro spaní na rozkládací pohovce o rozměrech 190 x 120 cm. Přední sedačka spolujezdce je otočná a při složené pohovce a otočené sedačce vznikne poměrně velký volný prostor uprostřed.

O pohodlí se stará nezávislé plynové topení Trumatic 2200-S, plynový sporák s dvouplotýnkou, trojkombinovaná lednička (plyn, baterie, elektrická síť) a do dřezu je elektrickým čerpadlem tahaná voda z 20 l kanystru, který je umístěn v zadní části vozu. Do prostoru pro plyn se vejdou dvě 5 kg bomby (10 Kg se kvůli velikosti nevejde). O energii se stará druhá trakční baterie o kapacitě 80ah, která je dobíjena solárním panelem o výkonu 200W, k tomu je zde ještě měnič napětí, díky kterému je možné napájet například i notebook.

Cestovatelský deníček

1 den – Písek – Plzeň – Würzburg (16. 9. 2019)

Původní plán vyrazit v sobotu 14.9. úplně nevyšel a nakonec jsem se zpožděním 2 dní vyrazil na cestu do Skotska. Potřeboval jsem ještě vyzvednout polarizační filtr na objektivy, a proto bylo nutné se zastavit v Plzni a doufat, že ho seženu. Nakonec jsem ho sehnal, nicméně doporučuji se Plzni obloukem vyhnout, protože se jedná o velké zpoždění, kvůli kolonám v odpolední špičce. Neměl jsem žádný konkrétní plán na cestu a ani mě netlačil čas, protože trajekt jsem plánoval objednat až cestou. Kolem 20 hodiny jsem kvůli telefonátu zastavil na nejbližším odpočívadle a náhoda tomu pomohla, že jsem natrefil zrovna na to s výhledem na Würzburg. Klidné místo, kde se dalo bez problému přespat. Ráno následujícího dne jsem měl krásný výhled na Pevnost Marienberg a celé město.

2 den – Würzburg – Nizozemsko – Belgie – Francie – Dunkerk (17. 9. 2019)

Ráno jsem vstával poměrně brzy, abych dojel ideálně až do Dunkerku, v což jsem moc nedoufal. Cestou jsem tankoval ještě v Německu a doporučuji si dát pozor na čas, kdy tankujete, protože ceny se mění podle denní doby. Já bohužel tankoval chvilku po poledni a platil 1,529 za litr nafty. Cestou to docela jelo a v koloně jsem stál pouze jednou a pořád to alespoň trochu jelo. V plánu jsem měl vyrazit trajektem hned ráno a když jsem věděl, že to budu stíhat, tak jsem přes direct ferries (existuje i mobilní aplikace) objednal jízdenku na ráno za 54 €. Nejdříve jsem nevěděl, kde zaparkuji a přespím, nicméně přes aplikaci park4night (opět existuje mobilní aplikace) jsem našel, že se dá přespat přímo na parkovišti u trajektu, kde není žádná závora a jsou zde toalety, automat na kávu a lze zde koupit osobně jízdenku na trajekt, který jezdil v tomto období každé 2 hodiny. K večeři jsem měl ještě klasické české řízky 🙂 a čekaly mě jen 4,5 hodiny spánku.

3 den – Dunkerk – Dover – Scarborough – Fylingthorpe – Robin Hood´s Bay – Whitby – Goathland (18. 9. 2019)

Trajekt mi jel brzy ráno, proto jsem musel vstávat již ve 3 hodiny (k odbavení je nutné se dostavit minimálně 45 minut před odjezdem). Čekali mě celkem 4 kontroly. Na první mě požádali o pas či občanku (od 1.11.2019 bude pravděpodobně nutné mít vždy pas), dohledali rezervaci a dali mi jízdenku, kterou jsem musel mít na viditelném místě na palubní desce. Na druhé kontrole se podívali Francouzi do vozu, zda nepřevážím něco nelegálního. Dále mě čekala opět kontrola pasu či občanky a to ze strany Angličanů a poté následovala ještě jednou kontrola vozu. Následně jsem se již zařadil do pruhu, který jsem měl na jízdence a čekal, až mě navigátoři navedou na loď. Vzhledem výšce mého vozu (2,4 metru), jsem parkoval mezi kamióny. Po zaparkování jsem musel co nejrychleji odejít na palubu lodi, kde si za příplatek (15 €) můžete zaplatit vlastní kajutu (já toho nicméně nevyužil a přečkal 2 hodiny v normálních prostorech). V Doveru jsem počkal na vypuštění, kdy všichni kamióňáci jeli jak o závod a já pak s trochou štěstí trefil správný výjezd pro normální auta (v noci to nebyla vůbec sranda). Zde mě čekala ještě jedna kontrola, zeptali se na to kam jedu a jaký je účel mé cesty (odpověď cesta do Skotska na dovolenou stačila k tomu, abych se vyhnul prohlídce vozu).

Chtěl jsem zastavit co nejblíže, a ještě něco dospat, nicméně jsem se cítil v pohodě a byl i menší provoz. Jízda vlevo byla nakonec naprosto v pohodě, nicméně je potřeba si dát na pár věcí pozor (zmiňuji v sekci Rady a tipy na závěr). Nakonec jsem ujel poměrně slušný kus, odpočinul si chvilku na benzínce a naplánoval další cestu (obecně cestu jsem předem vůbec neplánoval, vše řeším až na místě, dle aktuální situace, k čemuž mi nahrává i poměrně dost času). Zamířil jsem tedy směrem k moři. První místo, které jsem u moře navštívil bylo Scarborough, kde je hrad, ale já jsem se prošel jen promenádou, kde byl moc hezký výhled na pláž plnou surfařů, barevnou řadu domků a historické budovy. Následně jsem se přesunul o kus dále k Fyligthorpe a Robin Hood´s Bay, kde je z kopce nádherný pohled na krajinu, město a moře. Dále jsem u Whitby opět narazil na místo vhodné pro surfaře. Nakonec se již pomalu chýlil čas ke spánku a hledal jsem přes park4night, kde bych přespal. Narazil jsem na nádherné místo, kde nikdo nebyl, tedy kromě všudy přítomných volně pobíhajících ovcí a koz.

4 den – Goathland – Newcastle – Seahouses (19. 9. 2019)

  • Počáteční destinace: Goathland
  • Konečná destinace: Seahouses
  • Odkaz na trasu: Goathland – Newcastle – Seahouses
  • Počet ujetých km: 193 km
  • Jízda: cca 4 hodiny
  • Hlavní body: Nádherné panoramata a příroda v Goathlandu. Řízení v Newcastlu nebyla vůbec sranda. Pohádkový západ slunce, na který jsem narazil cestou do cílové destinace.

Po třech velmi náročných dnech, jsem si potřeboval trochu oddychnout a proto jsem se pořádně vyspal a v Goathlandu, s volně pobíhající zvěří, zůstal až do 14 hodin. Bylo zde nádherně a ten pohled na protilehlý svah byl úžasně fotogenický.

Poté jsem se sbalil a vyrazil opět na cestu. Tentokrát mě čekal průjezd prvním velkým městem a to Newcastlem. Byly zde jednak kolony a potom velké kruhové objezdy, to bylo trochu náročnější, postavit se vždy do toho správného pruhu. Po nekonečném průjezdu velkoměsta jsem zamířil k první plánované zastávce do Seahouses, kde jsem chtěl natankovat. Cestou se mi vyskytl neuvěřitelný pohled na západ slunce a Anglie mě první den přivítala moc hezky. Bohužel do Seahouses jsem dorazil až po 19 hodině, benzínka měla již zavřeno, a tak jsem musel přespat poblíž a natankovat až ráno.

5 den – Seahouses – Eyemouth – Dunbar – North Berwick – Edinburgh (20. 9. 2019)

  • Počáteční destinace: Seahouses
  • Konečná destinace: Edinburgh (Willowbrae)
  • Odkaz na trasu: Seahouses – Eyemouth – Dunbar – North Berwick – Edinburgh
  • Počet ujetých km: 145 km autem + 18 km na kole
  • Jízda: cca 2,5 hodiny (autem) + 2 hodiny na kole po městě
  • Hlavní body: Nádherná pláž v Seahouses. Hrad Bamburgh a panoramata krajiny. Golfové hřiště v North Berwick. Návštěva Dunbaru a jeho historických budov. Výlet na kole po starém části města Edinburgh a večerní západ slunce na nejvyšší hoře nad městem.

Hned ráno jsem natankoval a vyrazil na cestu ze Seahouses, nicméně dojel jsem jen za hranice města, kde jsem byl uchvácen pohledem na pláž.

Poté jsem vyrazil dále a cesta byla neskutečně pestrá. Minul jsem starodávný hrad Bamburgh, hned o kousek dále jsem pozoroval houfy ptáků, míjel jsem pole plná větrných elektráren, každou chvíli jsem musel zastavit, abych zvěčnil panoramata.

Dalším městem na cestě byl Dunbas. Prošel jsem si část města, prohlédl místní zříceninu hradu, vyfotil pár street fotografií obyvatel a místní Dunbar Paris Church. Ve městě jsem viděl i paní, která měla velkou ceduli, žlutý oděv a převáděla přes přechod děti ze školy, měla hrozně pozitivní náladu a když jsem odjížděl, tak mě pozdravila 🙂 .

Jel jsem směrem k Edinburghu a vzhledem k tomu, že již bylo odpoledne, tak jsem chtěl přespat někde poblíž. Nicméně zapomněl jsem si dát mobil do nabíječky a navigace se mi vypnula. Chvilku jsem ještě jel a poté zahnul do nějaké obytné části, kde jsem zaparkoval a zcela náhodou tedy narazil na fajn místo, kousek od centra. Nakonec jsem přehodnotil plán prohlídky města až další den, vzal kolo a jel objet Edinburgh hned. Projel jsem přes park do historického centra a poté se vrátil zpátky k autu. Nakonec jsem ještě vyrazil na západ slunce na nejvyšší horu Edinburghu na Arturovo Sedlo, což je pořádný výšlap, ale určitě to stálo za to, neměl jsem vůbec slov.

6 den – Edinburgh – Queensferry – Kirkcaldy – East Wemyss – Dundee – Aberlemno – Loch Lee (21. 9. 2019)

Místo, kde jsem se ubytoval, bylo ráno poměrně rušné, jelikož místní sem jezdí venčit psi. Vyrazil jsem až kolem poledne směrem na sever. Cesta přes Edinburgh byla velmi zdlouhavá a je vhodné využít trasy kolem a nejet přes centrum. U Queensferry jsem se vydal přes obrovský most a dále pokračoval po pobřeží až do Kirkcaldy. Zde byla poměrně hezká pláž, ale dost zde foukal vítr.

V East Wemyss jsem si potřeboval dát přestávku a zaparkoval jsem úplně na konci u hřbitova. Nakonec jsem zde doplnil do kanystru užitkovou vodu a nedaleko byla i zřícenina Castle Green, Jonathans Cave a krásný výhled na moře.

Čas utíkal neskutečně rychle, tak jsem již příliš nezastavoval, nicméně v Dundee jsem cestou narazil na budovu Morgan Academy, která mě svou krásou uchvátila a musel jsem si ji vyfotit a také pár lidí, kteří si užívali volná čas.

V Aberlemno jsem si prohlédl a Piktské kameny a nakonec jsem se již v šeru po zatáčkovité cestě, kde jsem se opravdu cítil jak na Rally Monte Carlo, dostal až na parkoviště u jezera Loch Lee, kde jsem strávil následující noc.

7 den – „Loch Lee – Easter Balloch – Loch Lee“ (výlet na kole) – Laurencekirk (22. 9. 2019)

  • Počáteční destinace: Loch Lee (parkoviště)
  • Konečná destinace: Laurencekikr (odpočívadlo na kopci)
  • Odkaz na trasu na kole: Loch Lee – Easter Balloch – Loch Lee
  • Odkaz na trasu autem: Loch Lee – Laurencekirk
  • Počet ujetých km: 41 km + výlet na kole (27 km)
  • Jízda: 40 minut autem + 4,5 hodiny na kole                                                             
  • Zajímavosti: Jezero Loch Lee, krásná krajina, zvířata a panoramata a výhled z hory Easter Balloch (832 metrů nad mořem)

Na skvělém místě u jezera, kde jsem přespal a kde nebyl žádný signál, jsem se rozhodl, že tento den nikam s Rákosníčkem nepojedu a strávím den na kole v přírodě a vyrazím na nějakou horu poblíž. Dopoledne jsem si nicméně trochu odpočinul, nabral síly a díky tomu jsem viděl sraz fanoušků starých traktorů, kteří na parkovišti zaparkovali a pak jeli zase zpět, což bylo docela vtipné zpestření dne.

Počasí nebylo ideální, místy vystupovalo sluníčko, nicméně podcenil jsem ho a vzal si jen šortky a triko, plus jedno záložní, které jsem si hned po chvíli cesty vzal na sebe také. Vyrazil jsem ve 13 hodin na horu Easter Balloch, která byla vzdálená zdánlivě jen 13,4 km a navigace hlásila 1 hodinu a 23 minut. Sebou jsem samozřejmě tahal batoh s cca 8 kg fotovýbavou. Měl jsem cestou krásný výhled na jezero Loch Lee, potkal koně, ptactvo a samozřejmě všudypřítomné ovce.

Objevovala se různá panoramata horské krajiny, potoků, vodopádů a kamenných chaloupek. No připadal jsem si jako v pohádce. Byl jsem hodně překvapen, když po vyfocení jedné chaloupky vyšel ven její majitel…. Bydlel v ní nádherný černý kůň, pro kterého jsem bohužel nic neměl, tak jsem si ho alespoň pohladil a jel dál.

Cesta byla stále horší a horší, ono to převýšení 600 metrů na posledních 6 km nebylo zrovna málo. Sáhl jsem si opravdu na dno a několikrát jsem to chtěl zabalit, zatažené počasí a zima tomu také moc nepomáhala, ale nakonec jsem to dal a na vrchol dorazil za 3,5 hodiny (hodně jsem cestou fotil). Byl tam dost velký vítr a velká zima, nicméně pohled to byl nádherný a vzhledem k tomu, že na cestě od jezera tam a zpět jsem nikoho nepotkal, tak mám pocit, že jsem tam v tento den byl jako jediný odvážlivec 😊.

Cesta dolu byla ještě náročnější, kamenná cesta a vysoká rychlost byl skvělý zážitek, ale také velmi vyčerpávající. Chtěl jsem být co nejdříve dole, zásoby jídla a pití došly, tak jsem moc nezastavoval, ale cesta i tak trvala hodinu. Když jsem dorazil dolu, tak jsem si zatopil, umyl se najedl, a nakonec i rozhodl přejet na jiné místo poblíž, abych nespal 2x na stejném místě.

Rady a tipy na závěr

  • Cestou do Dunkerku v Německu, Belgii, Nizozemsku ani v daném úseku ve Francii neplatíte žádné dálniční poplatky.
  • V Německu se výrazně během dne mění ceny paliva na čerpacích stanicích, tak si na to dejte pozor.
  • Pokud jedete trajektem z Dunkerku do Dover, tak je možné přespat na parkovišti přímo u trajektu a zároveň brzy ráno je trajekt nejlevnější. Platil jsem 54 € (odjezd ve 4 hodiny ráno) a ve špičce by to stálo klidně 150 €.
  • Jízdenku na trajekt není nutné tisknout, nikdo ji po mě nechtěl. Zřejmě dle jména rezervaci dohledali, nicméně je dobré mít číslo rezervace pro jistotu u sebe, či si pře rezervaci můžete nechat zaslat za 1 € SMS s informacemi.
  • V Anglii a Skotsku se jezdí vlevo. Na začátku je trochu nezvyk a člověk si furt musí říkat, že má jet vlevo. Hodně mi pomohlo, že i když jsem jel většinou po hlavní rovně, tak jsem si u každé odbočky říkal, jak bych zatočil doprava či doleva.
  • Velké téma jsou kruhové objezdy, které se jednak jezdí po směru hodinových ručiček a hlavně mají jiný systém řazení a blikání.
    • Pokud jedete hned prvním výjezdem doleva, tak již před kruhovým objezdem blikáte doleva a řadíte se do levého pruhu.
    • Pokud jedete druhým výjezdem, tedy většinou rovně, tak neblikáte při nájezdu, většinou se řadíte také do levého pruhu a blikáte až před odbočkou.
    • Pokud vyjíždíte 3 a dalším výjezdem, tak se řadíte doprava a před objezdem blikáte doprava. Až při výjezdu bliknete doleva.
    • Člověk si na to rychle zvykne a mě osobně se tento systém líbí mnohem více, než ten náš. Jen je opravdu důležité se správně zařadit, hlavně u větších kruhových objezdů, jinak neodbočíte tam, kam chcete.
  • Angličané i Skotové jsou velmi klidní řidiči a moc nepředjíždějí ani když jedete pomalu (hlavně v kopcích to nebylo s Rakosníčkem nic neobvyklé).
  • V Anglii se dálniční poplatky neplatí, nicméně je potřeba si dát pozor na Dart Charge, což je poplatek za průjezd dvěma tunely kolem Londýna. Všimnete si značky, která vás na to upozorňuje. Zaplatit je možné předem nebo zpětně do půlnoci následujícího dne, kdy jste cestu podnikli. A to nejlépe online na https://www.gov.uk/pay-dartford-crossing-charge. Poplatek je cca 74 Kč (2,5 libry). Je dobré to zaplatit, jinak vám přijde pokuta na 70 liber (kontrolují značky přes kamery).
  • Zatím všude, kde jsem byl, se v pohodě dalo platit kartou.
  • Za 5 kg bombu Tomegas s čistým propanem zaplatíte jednak zálohu za bombu 1200 Kč a poté náplň za cca 240 Kč (dále již jen měníte prázdné láhve za nové). Je potřeba si uchovat doklad o koupi, jinak již nebudete mít možnost vrácení.
  • Čistý propan je možné používat i v – 42 stupních Celsia, na rozdíl od butanu či kombinace který je možné používat pouze do 0 stupňů Celsia.

Leave a comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..